čtenářský deník - Jáma a kyvadlo
čtenářský deník - Jáma a kyvadlo
Jáma a kyvadlo
Edgar Allan Poe
Z knihy: jáma a kyvadlo
Kniha vyšla: 1978 v Praze v nakladatelství Odeon
Ilustrace:bez ilustrací
Přeložil:Josef Schwarz
Stručně o ději: Vypravěč je odsouzen od inkvizice k zahynutí. Je uvězněn v jámě, kde přežije první pokusy o zabití. Pak se nad ním však začne houpat kyvadlo. I této smrti unikne.Jáma se ale začne neuvěřitelně oteplovat. Vypravěč skáče do studně s vodou, když tu ho zachrání ruka generála Lasalla(generála francouzské armády).
Charakteristika hl. postav: "Vypravěč" :Byl v opozici s inkvizicí. To ho přivedlo právě do jámy. Mně se jeví tento muž jako inteligentní, velice inteligentní. Je přemýšlivý a hloubá nad nějakými zajímavými myšlenkami (jako mdloby, stav člověka v nich, stav člověka tak blízko smrti. Dále se muž vyznačuje zručností. Vždyť kdo by unikl kyvadlu, kdo by unikl před jistou smrtí. Myslím, že se jasně ukazuje štěstí stojící na straně mučence. Ač tento mučenec velmi často v kobce blázní (či to alespoň tvrdí), stále se mu zachovává zdraví rozum. Má "šarm", inteligenci míchanou blázněním, ale stále s jakýmsi "odstupem".
Inkvizice :Tato "postava" je vykreslena, jako ta nejšerednější, nejmorbidnější, nejšílenější a nejbrutálnější skupina lidí na světě. V textu nalezneme "nepřímé" narážky, poznatky na jejich krutost.
Krysy :Krysičky jsou postavou nesmírně důležitou, už proto, že zachrání hl. hrdinu. Dále jsou však popsány jako nechutné mrchy, velikosti kočky, žijící v nechutné jámě. Jsou jako pavouci, kteří by vám v noci obsadili lůžko. Kteří by se ze tmy vynořili. Těmto krysám září oči chtivostí.
Charakteristika místa: Ze soudní síně, rozlehlejší místnosti, přecházíme do kobky. Která může měnit tvar, ale povětšinou je do čtverce. Není nijak veliká. Rozhodně se však zahaluje v černo černou tmu, což jí dodává na děsivém efektu patřičný důraz. Na stěnách si můžeme, s hlavním hrdinou, všimnout obrazů, vyobrazení jakéhosi mučení. Snad nejdůležitější část místnosti nechávám nakonec, jámu. Dle zjištění (hlavního hrdiny) víme, že jáma je hluboká a na konci se nachází voda. Do jámy není vidět, přičemž z neznáma jde velmi velký strach. Jáma slouží jako domov krysám. Na stopě kobky se nachází otvor, ze kterého bylo kyvadlo spuštěno.
Styl psaní: Autor píše velmi pochmurně. Vypravěčovy myšlenky běhají po stránkách a myslím, že i nás to dohání k šílenství. Úžasný je konečný zvrat jisté smrti-záchrana. Toto stupňování napětí je skvělé. Autor to také psal (mně se zdálo)tak, že v člověku vybudil pocit, že vypravěč-hlavní postava zcela jistě zahyne. Proto se tento zvrat na konci povedl. Místnost ponechaná na dlouhou dobu v temnotě je velmi dobrá. Dílo je napsáno z pohledu hlavní postavy, v první osobě. Vše je v tomto příběhu dopodrobna rozebráno (myšlenky, pocity, situace..), i proto člověka jímá ze všeho strach až do morku kostí. Povídka není dlouhá, ale myslím, že není mnoho lidí, které by "nedostala"!
Povídka začíná v soudní síni, kde je vypravěč odsouzen inkvizicí k smrti. Vypravěč upadá do mdlob a dlouho nám o tomto stavu (zajímavě) vypráví (tak, že se člověk opravdu zamyslí).Vypravěč poté popisuje cestu na nosítkách, snášejí ho kamsi dolů, do zemského chřtánu. Když se probudí, vidí že je v kobce. Uvězněn, několikrát se snaží kobku přejít a spočítat kolik měří.. Pokusy se mu nedaří stále se divně točí, padá. Jednou ale spadne velmi šikovně, dopadne těsně k okraji jámy. Velmi hluboké jámy, jak později zjišťujeme. Když se ho inkvizici pádem do jámy nepodaří zabít. Upoutají ho na prkno, položí přes jámu a nad ním spustí ono pověstné kyvadlo. Vypravěč přemýšlí a uvědomuje si, že to co se o tomto vězení říká, nejsou jenom báchorky. Kyvadlo pomalu klesá a klesá. Vyprávěč myslí na šílené věci, strach místu dodávají velké krysy, toužící po jídle. Když začíná udeřovat poslední hodinka vypravěče, dostane více než geniální nápad. Znehybní, krysy vycítí šanci sežrat mrtvolu a začnou rozkousávat provazy, kterými je vypravěč přivázán. Když se jim to podaří, vypravěč se pohne, krysy utečou a on je volný. Tak tak utekl ostří dělající si chutě na jeho bříško. Bohužel toto není konec. Zdi se začnou podezřele pohybovat, přeskupovat se, ale hlavně se začínají rozžhavovat. V kopce začíná být neuvěřitelné vedro. Obrazy na zdech (obrazy krvelačných bohů, domáhajících se smrti) se začnou rozžhavovat a vypadají neuvěřitelně. Vypravěč ztratí všechnu naději a skočí do jámy. Cítí ten studený vzduch, je mu lépe. Na poslední chvíli ho však zachytí ruka osvoboditelů. Příběh má takříkajíc happy end!